PRYÈ S MMF / SVÌTOVOU BANKOU!

VYVLASTNÌTE MAJETKOVÉ VLASTNÍKY!

Tento pøspìvek je pøeklad anglického textu, který pùvodnì vyšel v záøí 2000.

Mezinárodní mìnový fond (MMF) a Svìtová Banka jsou dva z velkých centrálních mechanismù mezinárodnì sloužících pro organizování kapitalistického plundrování. Jako takové se tyto organizace staly pøijatelnými cíli protestù pro ty, kterým se zdá, že je nìco velmi v nepoøádku se svìtem, ve kterém je polovina populace – pøes 3 biliony lidí – nucena pøežívat na 81 korunì za den. Listopadové vydání Le Monde Diplomatique z roku 1998 uvádí, že roènì zemøe 30 milionù lidí hladem. 800 milionù trpí chronickou podvýživou. Autor Ignacio Ramonet se ptá, zda to tak opravdu musí být. Odpovìï je záporná. OSN poèítá, že by celosvìtové potøeby jídla, pitné vody, vzdìlání a lékaøské péèe mohly být pokryty z ménì než 4 procentních daní z nashromáždìného bohatství 225 nejrozsáhlejších majetkù.

Nic zásadního se však nezmìní, pokud svìtová ekonomika bude postavena na kapitalistických základech, to znamená na maximalizaci ziskù malé elity na úkor široké vìtšiny.

„Globalizace“ je nový termín pro starý jev. Kapitalismus øídil více než sto let svìtový systém, ve kterém dominoval mezinárodní finanèní kapitál. Ale bìhem posledních 25 let nejvìtší svìtové spoleènosti urychlily ve velkém rozsahu svoji cestu k mezinárodní integraci výroby. Tento proces, pohánìný touhou po vyšších ziscích, narušil životy milionù lidí po celém svìtì. Byl usnadnìn vývojem v oblasti prùmyslových technologií, dopravy a obzvláštì komunikace. Socialistická ekonomika by naopak využila tento pokrok k eliminaci (ne k expanzi) nezamìstnanosti, bídy a nerovnosti.

Jedním ze zøetelných rysù souèasné „globalizované“ ekonomiky je nestoudnost, se kterou vykoøisovatelé oslavují svou bezohlednou honbu za ziskem. Pøed kontrarevolucí, která se rozšíøila po celé Východní Evropì a Sovìtském Svazu pøed deseti lety, mezinárodní kapitálová expanze byla èásteènì potlaèena existencí byrokraticky deformovaných, centrálnì plánovaných economií Sovìtského bloku, které zajišovaly svìtovou protiváhu západním imperialistùm, jak ekonomicky, tak vojensky. Samotná existence komunistických státù pøinutila vládnoucí elity Západní Evropy, Japonska a USA, aby pøevedly èást celkových ziskù do financování vzdìlání, zdravotní péèe, dùchodù, pøídavkù a dalších sociálních služeb. Souèasnì je to také donutilo dìlat pøíležitostné diplomatické nebo ekonomické ústupky v zájmech nespojeneckých a novokolonialistických státù. Navzdory zbyteènému usilování sovìtské byrokracie o mírovou koexistenci s imperialismem, SSSR poskytl dùležitou materiální podporu pro úspìšné povstalecké hnutí v Èínì, Kubì a Vietnamu, což vytvoøilo deformované dìlnické státy, jejímž modelem byl Stalinovský Sovìtský Svaz.

I když ekonomiky státù Varšavského Paktu byly ochromené byrokratickou ekonomickou iracionalitou a politickými represemi dìlnické tøídy, nebyly øízeny honbou za ziskem. Vítìzství imperialismu ve Studené válce, završené triumfem kontrarevoluce v SSSR v srpnu 1991, dodalo sebevìdomí kapitalistùm po celém svìtì a vytvoøilo øadu stále èastìji agresivních útokù na pracující lid.

V souèasném èlánku o pražských protestech Britská Socialist Workers Party (sesterská organizace Socialistické Solidarity), která po dlouhou dobu tvrdila, že SSSR a jeho východoevropské satelity byly, „státním kapitalismem“ a že jejich znovuzaèlenìní do svìtového kapitalistického trhu by bylo bezvýznamné pro pracující lid, byla nucena pøipustit že:

„V Èeské republice, kde se bude konat zasedání, byly tržní reformy pro obyèejné lidi katastrofální. „Strukturální program tržní regulace“, uvalený v roce 1990 byl svìdkem toho, že skuteèný dìlnický pøíjem klesl o 13 procent, podpory se prudce snížily skoro o polovinu a nastalo také velké snížení ve zdravotnictví a školství.“
(Socialist Worker, Londýn, 10.èerven 2000)

Situace pro dìlníky v SSSR a v dalších státech bývalého Sovìtského bloku je ještì horší. Toto pøedpokládal už L. Trocký, Leninùv partner v bolševické revoluci v roce 1917, který ve tøicátých letech jako první volal po politické revoluci, která by svrhla Stalinovskou oligarchii a znovu otevøela cestu k èistému socialismu založeném na dìlnické demokracii. My dnes zrovna tak voláme po zachování ostatních deformovaných dìlnických státù (Èína, Kuba, Vietnam a Severní Korea), zatímco je neoblomnì bráníme proti imperialistické agresi ze zahranièí a vnitøním agentùm kontrarevoluce jakými byli Lech Walesa a Boris Jelcin.

Represe a Odpor

Rozsah kapitalistických represí zamìøený proti protestùm v Seattlu, Washingtonu a nyní v Praze podtrhuje dùležitost revolucionáøských intervencí v akcích jakými byly demonstrace odborových svazù 23. záøí a mobilizace mas 26. záøí. Nakonec pouze dìlnické hnutí na mezinárodní úrovni má spoleèenskou váhu a schopnost obrátit pøíliv kapitalistických reakcí.

Aktivisté dìlnické tøídy, kteøí dnes mohou být svìdky boje v reformistickém slova smyslu (tlaèící korporace aby se chovaly zodpovìdnì, demokratizovaly MMF, zavedly „férová“ obchodní pravidla, atd.), mohou jenom chápat, že imperialismus nemùže být reformován a musí být zlikvidován skrze politickou intervenci revolucionáøù, která by odkryla a znevážila všechny protekcionistické sociálnì-demokratické iluze tlaèené odboráøskými byrokraty. Mladí radikální aktivisté, kteøí nesnáší imperialismus, ale otáèí svá záda k dìlnickým organizacím pouze pomáhají zajistit kontinuální politickou dominanci pro-kapitalistických klamných vùdcù.

Rozvíjení masového politického hnutí schopného vytrhávat koøeny globálního systému organizovaného pirátství reprezentovaného MMF a Svìtovou Bankou závisí na tvorbì disciplinované revoluèní organizace (bojová strana) vyzbrojené programem, který by spojoval zájmy dìlníkù a utlaèovaných v rozvojovém svìtì s tìmi v neo-koloniích. Jako pøíspìvek k nevyhnutelnému politickému boji, který by rozpracoval takový program, pøetiskujeme leták našich soudruhù distribuovaný na masových demonstracích ve Washingtonu D.C. v dubnu 2000.

Nìkolik událostí uplynulého roku vyzdvihlo mezi mladými lidmi náladu všeobecného odporu ke kapitalistickému øízení svìta. V Londýnì 18. èervna minulého roku tisíce demonstrantù pøekvapily autority, když uspoøádaly celodenní „karneval proti kapitalismu“ ve finanèní ètvrti ve stejnou dobu, kdy se konal summit G-7 v Kolínì nad Rýnem. Media nad tím zlomila hùl a oznaèila to za práci anarchistických okrajových složek, ale 50 000 protestantù na zasedání Svìtové Obchodní Organizace (WTO) v listopadu minulého roku v Seattlu nebylo tak snadnì rozpuštìno. Dnes ve Washingtonu toto „ponìkud prchavì anti-korporaèní hnutí mladých,“ jak jej oznaèil deník New York Times, stojí pøed identickými pilíøi celosvìtového imperialistického finanèního øízení: Mìnovým Fondem (MMF) a Svìtovou Bankou.

Tyto demonstrace se týkaly celé škály politicky rozdílných složek, z kterých mnoho disponovalo ostøe konfliktními programy. Ale vìtšina protestantù sdílí znepokojení nad spoleèenskými následky plynoucími z usilování o krátkodobé zisky. Mladí v dnešní dobì vidí dìlníky jak jsou vyhazováni ze svých zamìstnání a rolníky, kteøí jsou vyhánìni ze své pùdy; sledují jak to, co spoleènost získala bìhem minulých generací je cupováno na kousky stejnì jako je degradována biosféra toxickými imisemi nadnárodních spoleèností. Žijí ve svìtì, kde stovky milionù lidských životù jsou zmaøeny beznadìjnou bídou a chorobami. Souèasnì je zde nehorázné celkové množství bohatství nahrabáno malou elitou; pøedpokládá se, že v dnešní dobì pøíjem 500 svìtových individualit pøesahuje spoleèný pøíjem poloviny lidstva – 3 bilionù lidí.

Bill Gates, jeden z uvedených 500 a oficiální spolupoøadatel zesedání WTO v Seattlu úlisnì intonoval:

„Èím vìtší úspìch tohoto setkání v zajištìní spravedlivých a pøedpovìditelných podmínek pro expandující svìtový obchod, tím lepší budou budoucí vyhlídky nejen pro naši ekonomiku, ale i pro celosvìtovou prosperitu.“
(New York Times, 29. listopadu 1999)

Ale „úspìch“ se nikdy neuskuteènil, protože 20 000 protestantù zablokovalo jednací sál a promìnilo konferenci v debakl. Jedna korporaèní firma s poradenskou službou „Black, Kelly, Scruggs a Healy“ popsala události v Seattlu jako „alarmující výhled do budoucnosti“ a vytvoøila pøehled aktivistù na ministerském zasedání WTO, který obsahoval 49 zúèastnìných organizací. Byl to vcelku mix odborových organizací, feministických „èarodìjnic“, køesanù, anarchistù a ekologických aktivistù s hlavním zájmem o želvy, motýly, a deštné pralesy.

Demonstrace AFL-CIO, hlavních odborových svazù v USA, která budila pozornost 30 000 odborových organizací byla nevýraznou a pøísnì kontrolovanou aférou, ve které pro-kapitalistické dìlnické špièky znovu zopakovaly svou obvyklou reformistickou a šovinistickou litanii. Hlavním cílem dìlnických byrokratù bylo získání místa u stolu, proto byly nesmírnì potìšeni, když byli pozváni, aby se zúèastnili pracovní skupiny WTO.

Daleko více zøetelnìjší byla akce International Longshore and Warehouse Union (ILWU), která uzavøela všechny pøístavy západního pobøeží pro první den jednání WTO. To je podruhé za ménì než rok, kdy odbory pøístavních dìlníkù uzavøely pobøeží z dùvodù politických protestù (poprvé to bylo v dubnu 1999 jako vyjádøení solidarity s politickým vìznìm, èernochem Mumia Abu-Jamalem). Vedení ILWU je nakonec tak pro-kapitalistické jako je zbytek amerických dìlnických institucí, ale usídlilo se na vrchu unie s militantní tradicí a relativnì bojovným èlenstvím. Demonstrace odboráøské moci ILWU byla vyhodnocena deníkem New York Times jako pøíliš nebezpeèná na to, aby se o ní dalo psát. Deník radìji pøednostnì soustøedil svou pozornost na odsouzení a kritiku „násilí“ hrstky mladistvích „rozbijeèù oken“.

Pravdìpodobnì nejvýznamnìjší událostí na demonstracích v Seattlu bylo to, že byrokraté odborových svazù, lobbisté životního prostøedí, konzumní advokáti a pracovníci nevládních organizací nemìli na vývoj událostí vliv. Pøímá akce tisícù protestujících mìla ten správný nárazový úèinek. Prùzkumy veøejného mínìní po událostech potvrdily, že na každého demonstrujícího v ulicích Seattlu pøipadly tisíce lidí, kteøí je povzbuzovaly doma. Znaèný poèet demonstrací proti WTO se konal také v Manile, Londýnì, Dillí spolu s menšími demonstracemi v Praze, Paøíži, Berlínì, Ženevì a napøíè Severní Amerikou.

Nezdar Globalizátorù

Bill Clinton udìlal cynický pokus o pøibráním disidentù za èleny tím, že jednal s nìkolika odborovými byrokraty a slíbil, že bude vyžadovat obchodní sankce proto, aby prosadil „jádro“ dìlnických norem. Zatímco venku policie mlátila demonstranty, Clinton øekl shromáždìným delegátùm:

„To, co nám øíkají v ulicích je fakt, otázka, nad kterou jsme mlèeli… a nebudeme více mlèet.“
(New York Times, 2.prosinec 1999)

Clintonùv okamžitý cíl byl zlepšit Al Gorovy prezidentské perspektivy, ale Indiètí, Brazilští a ostatní delegáti „tøetího svìta“ okamžitì rozpoznali, že normy týkající se práce a životního prostøedí, které WTO uvalilo, by byly použity Spojenými Státy a ostatními imperialistickými silami jako protekcionistický nástroj. Pracující lid v tzv. „polo-koloniích“ nedostane pro své boje žádnou podporu od imperialistických vládcù. To, co potøebují pro své války s vnitøními a nadnárodními vládci je aktivní mezinárodní dìlnická solidarita.

Clintonova øeè o mandátních dìlnických normách pomohla vykolejit úmysl o rozšíøení mandátu WTO na oblast zemìdìlství a služeb (napø. vzdìlávání, zdravotní péèe, bydlení, doprava, knihovny a ostatní aktivity veøejného sektoru). Generální tajemník WTO Mike Moore, bývalý premiér Nového Zélandu, si stìžoval, „že byl Amerièany podveden. Nechtìl to uvést veøejnì, ale podle nìj, jakmile se jednou Bill Clinton rozhodl použít Seattle, aby podpoøil Al Gorovu kandidaturu na prezidentský post, nebyl žádný zpùsob, jak vrátit vìci do svých kolejí.“ (Sunday Star Times, Auckland, 26. bøezen).

Business Week, Economist a všechny další hlavní obchodní výtisky mezinárodnì oznámily, že se demonstranti dostali v Seattlu na vrchol.

Život Nemusí Být Takový

Mladí demonstranti, kteøí stáli v ulicích jeden vedle druhého, poprvé objevili jak efektivnost masových akcí, tak extrémní brutalitu, se kterou je udržován kapitalistický „poøádek“. Policisté v Seattlu opakovanì napadali poklidné demonstranty pendreky, pepøovým sprejem, slzným plynem, granáty zpùsobujícími otøes mozku a gumovými støelami. Koupení, prodej nebo vùbec nošení plynových masek bylo v hranicích mìsta zakázáno. Mnoho demonstrantù bylo zranìno a pøes 500 bylo zatèeno, i když vìtšina obvinìní byla stažena.

Konfrontace na zasedání WTO reprezentovaly nejvyšší bod masového odporu k úèinkùm kapitalismu ve Spojených Státech od sedmdesátých let. Byla to originální událost pro generaci, jejíž zkušenosti byly formovány celou øadou porážek a ústupù pro levicové organizace ; od pádu Sovìtského Svazu ke kolapsu levicových povstaleckých hnutí od Latinské Ameriky po Jižní Afriku. Neo-liberální proklamování všemocnosti trhu, které se tolik rozšíøilo ve svìtì do spousty sociálnì-demokratických dìlnických stran, mìlo také svùj efekt v mimo-parlamentní levici. Události v Seattlu znìly skrze rebelantskou mládež po celém svìtì, protože odhalily, i když v malém mìøítku, že všeobecný odpor k elitám není nevyhnutelnì zbyteèný, a že rozdílný druh budoucnosti je alespoò dotknutelnou možností.

Ponauèení ze Šedesátých Let

Je stìží pøekvapivé, že síly, které se soustøedily na masové akci proti symbolùm imperiální moci, spadají dnes do jednoho velkého pytle. V døívìjších generacích existovala domnìnka, že ten, kdo nemìl rád kapitalismus, mohl vždy zaèít podporovat ten èi jiný druh „komunismu“. Ale konec byrokratizovaného, „skuteènì existujícího socialismu“ døívìjšího Sovìtského bloku byl široce chápán jako dùkaz toho, že moderní prùmyslová ekonomika mùže být organizována pouze na základech konkurenceschopného tržního systému. V dùsledku toho se vìtšina mladých, kteøí nesnáší MMF, Svìtovou Banku, WTO a zbytek mezinárodních organizací imperiální moci, nepovažuje za socialisty.

Navzdory tomuto rozdílu, sociální a politický charakter mnoha sil soustøedìných v Seattlu minulý rok nebyl o mnoho rozdílnìjší od sil, které v roce 1968 šokovaly ustálený øád od Paøíže po Chicago. Tehdy, stejnì tak jako teï, povstalecká mládež smíchala proti-autoritativnost, utopii a idealismus tøetího svìta s liberálním jednostranným reformismem. Tenkrát, stejnì jako dnes, jmenovatel dostateènì spoleèný na to, aby povolil letmou jednotu, byl mlhavým „proti-kapitalismem,“ a tudíž pøedmìtem široké rozliènosti interpretace. Pro nìkteré kapitalismus byl vìèným zlem, který musí být udržován pod kontrolou raziemi a regulacemi. Jiní byli více øeènicky pøipraveni zaujmout radikální pózy, ale obvykle postrádaly jasné koncepce o tom, jak by existující spoleèenský systém mohl být vykoøenìn nebo co by jej mìlo nahradit.

Rebelantská mládež šedesátých let byla v samé podstatì utváøena úspìšným vojenským bojem vedeným vietnamskou komunistickou stranou proto, která se snažila vyhostit imperialismus Spojených Státù z Jihovýchodní Asie. V dnešní dobì ztratil stalinismus ve všech svých variantách svou pøitažlivost a opoždìnou politickou identifikací nekonformní mládeže se stal „anarchismus,“ což mùže znamenat cokoliv od vegetariánského životního stylu po syndikalistické odborové hnutí.

Obrat v šedesátých letech „levicovì smìrem ke stalinismu“ byl charakterizován ukvapeností politických vylouèení a fyzickými napadeními pøívržencù rivalských skupin. Ti, kteøí praktikovali takovouto „tvrdou“ taktiku si pøedstavovali, že demonstrují revoluèní rozhodnost, ale ve skuteènosti pokus o potlaèení jiných názorù uvnitø radikální levice zablokoval proces politického vývoje smìrem ke skuteènì revoluèním praktikám.

Bohužel nìkteré z tendencí jsou stále zøetelné i v dnešní dobì mezi složkami „proti-autoritáøské“ levice. Anarchisté stojící za demonstracemi 18. èervna minulého roku v Británii plánují oslavy „1.Máje,“ kde bude marxistùm zakázáno vést semináøe nebo prodávat literaturu. Odùvodnìní organizátorù je, že pokud nejsi „ne-hierarchický“, „ne-autoritáøský“ a protistátní, nejsi „proti-kapitalistický.“ Na tom je nìco vyloženì prapodivného, když jedna skupina levièákù vyluèuje druhé kvùli tomu, že jsou nedostateènì „proti-autoritáøské.“ Takové chování garantuje, že myšlenkový process skrze „co je nutno udìlat“ nevynhutelnì povede ke zkratu.

Revoluce Versus Reformy

V úèasti na bojích proti symptomùm kapitalistické vlády (kterými jsou napø. bída, rasismus, sexismus, nezamìstnanost nebo zhoršování životního prostøedí) se revolucionáøi snaží vysvìtlit nutnost svržení sociálního systému, který tyto symptomy produkuje. Dùležitá vítìzství mohou být získána bojem za konkrétní otázky, ale jakékoliv získané ústupky se mohou pozdìji obrátit pokud sociální priority budou determinovány honbou za soukromým ziskem spíše než lidskými potøebami.

„Globalizace“ byla vždy charakteristickým rysem kapitalismu jak vypozorovali Karel Marx a Bedøich Engels pøed jeden a pùl stoletím v Komunistickém Manifestu:

„Potøeba neustále se zvìtšujícího trhu produktù žene buržoazii pøes celý povrch zemìkoule. Musí se všude uhnízdit, usadit a všude vytvoøit styky.

„Buržoazie dala díky vykoøisování svìtového trhu výrobì a spotøebì v každé zemi kosmopolitní charakter… Na místì starých potøeb uspokojených produkcí zemì nalézáme nové potøeby, které pro své uspokojení vyžadují produkty vzdálených zemí a klimat. Na místì staré lokální a národní izolace a sobìstaènosti máme styky v každém smìru--celosvìtovou vzájemnou závislost národù. A ta je jak v materiální, tak v intelektuální produkci.“

Revolucionáøi se staví proti WTO, MMF a Svìtové Bance jako proti imperialistickým institucím, ale my si nepøedstavujeme, že kdyby tyto instituce zítra zmizely, že by se tržní systém nìjak pøizpùsobil k tomu, aby „sloužil lidu.“ Nezáleží na tom, jak je zorganizovaný, kapitalismus je a bude vždy charakterizován útiskem, bídou a válkou.

Poèáteèní bod pro budování efektivního odporu proti imperialismu je pochopení, že našeho hlavního nepøítele je tøeba hledat doma, tj. v naší vlastní vládnoucí tøídì. Vedení AFL-CIO, které po generace vystupovalo jako nástroj amerických korporací pro „podkopávání“ militantních dìlnických hnutích po celém svìtì, dnes podporuje obchodní protekcionalismus a národní ekonomické snižování výdajù jako svoji odpovìï na kapitalistickou „globalizaci“. Konkrétnì se odboroví byrokraté snaží øídit bìžné protesty smìrem od odporu k americké korporaèní moci a zamìøit je na útoky proti Èínì. Jejich kampaò, která v sobì kombinuje škodlivou smíšeninu rasismu proti „žlutému nebezpeèí,“ proti-komunismus a šovinistické pokrytectví o lidských právech, nahrává rovnou do rukou Patu Buchananovi a ostatním reakcionáøským demagogùm z „americké pevnosti.“

Pøed pùl stoletím lid v Èínì vedený Mao-Ce-Tungovou komunistickou stranou uskuteènil sociální revoluci, která vyvlastnila zahranièní kapitalisty. Vzhledem k nedostatku revoluèního vedení dìlnické tøídy výsledkem byl zdeformovaný dìlnický stát, kvalitou podobný SSSR pod Stalinovým vedením. USA a jejich spojenci dotèení ztrátou Èíny nikdy neopustily od svých ambic na znovunastolení kontroly nad touto strategicky dùležitou zemí. Washington vidí èínskou integraci do WTO jako prostøedek k prosazování tohoto cíle. Revoluèní marxisté se neoblomnì staví proti obnovení kapitalismu v Èínì, a zároveò se zasazují o politickou revoluci dìlnické tøídy proti korupèní a represivní èínské byrokracii, jejíž politika razí cestièku k této obnovì. Stejnì tak se stavíme proti jakýmkoliv obchodním sankcím proti Èínì.

Navzdory øeènickým závazkùm volného obchodu, otázky obchodu a vlajky jsou spolu propleteny stejnì tak jako vždycky. Všechny hlavní kapitalistické síly se angažují v jedné nebo druhé formì protekcionalismu. Spojené Státy používají „anti-dumpingové“ danì, zatímco Japonsko spoléhá na komplexní regulaèní požadavky. V Evropské Unii zemìdìlští producenti dostávají roènì dotace 44 bilionù dolarù.

Dnešní kapitalismus je charakterizován narùstající touhou po mezinárodním pøeskupování penìz a zboží v honbì za maximálními zisky. I tak si kapitál ponechává národní identitu do takové politické a vojenské míry, že spekulanti zùstávají organizováni na státních základech. Celosvìtový kapitalismus je spravován mozaikou lidových státù. Jelikož se zájmy hlavních mocností rozcházejí, rozpor mezi mezinárodním rozšiøováním kapitálu a jeho národními koøeny velmi zatíží kostru MMF, WTO, Svìtové Banky a jiných institucí urèených k vylepšení vzájemného imperialistického antagonismu. To povede k neskrývaným obchodním válkám mezi konkurenèními imperialistickými bloky. Ekonomický konflikt mezi hlavními silami už dvakrát v minulých letech vedl ke svìtovým válkám. Jestliže by se toto mìlo znovu uskuteènit, mohlo by to dosti zøetelnì znamenat tøetí, jadernou, svìtovou válku, situaci, která by ohrozila samou podstatu lidské existence.

Ale pro lidstvo je také možné, aby pøesáhlo iracionalitu globálních kapitalistických nepokojù skrz sociální revoluci, která by vyvlastnila nadnárodní spoleènosti a zavedla racionální plánovanou ekonomiku. Hlavní pøekážkou, pøed kterou by se masové revoluèní hnutí muselo postavit, jsou vojenské síly státu. Rozhodující vítìzství proti kapitalisticky spoleèenskému zøízení vyžaduje, aby se donucovací státní aparát, kterým se elity ohánìní, rozpadl a byl nahrazen spoleèenskou silou založenou na vykoøisovaných a utlaèovaných. To vyžaduje aktivní úèast ze spánku vyburcované dìlnické tøídy bojující za zájmy všech utiskovaných a angažující se pro stanovení nového a rovnostáøského svìtového poøádku.

Takové tøídní vìdomí a jednotné zámìry se v dnešní dobì mohou zdát nedosažitelné a bude samozøejmì nemožné jich dosáhnout bez vytvoøení revoluèní organizace, která by mohla vyhrát dùvìru milionù utlaèovaných a kapitalismem vykoøisovaných. Musí to být s pomocí úsilí o vytvoøení takového politického nástroje, kterým se upevní jak revoluèní vìdomí tak jednotné zámìry nutné k poražení svìtového kapitalismu.

ANI VOLNÝ OBCHOD, ANI PROTEKCIONALISMUS!

VYVLASTNÌTE NADNÁRODNÍKY!

NE ÚTOKÙM AFL-CIO PROTI ÈÍNÌ!

PROLETÁØI VŠECH ZEMÍ SPOJTE SE!

Posted: 06 July 2007